Rogalo

 Poměrně nedávno jsem si splnil velký sen - dostat se do vzduchu (a pokud možno v celku zpět na zem). Protože nejsem zrovna pracháč a na pořádné letadlo nemám peníze, rozhodl jsem se poohlédnout po něčem levném. Tak jsem se dostal k rogalu...

Jak to ale všechno začalo. Už v mladším věku mě to táhlo do vzduchu. Asi jako všichni kluci jsem lepil různé létající modely letadel, ale to mě moc neuspokojovalo - letadélka sice hezky létala, ale já jsem se na ně mohl akorát dívat. Když jsem povyrostl, asi tak ve 14-ti letech jsem se rozhodl pro další experimenty. Nejdřív jsem zkoušel parašutismus - v ruce deštník, později i slunečník a už jsem letěl ze stohu slámy. Jaksi to ale nebylo pořád ono. Rozhodl jsem se tedy pro stavbu křídla. Protože jsem však měl asi jen 14 roků a nikdy jsem rogalo neviděl, dopadlo to tak jak to dopadnout muselo. Můj první létající přístroj sestavený z dřevěných ráhen a potažený igelitem byl sice bytelný, ale taky solidně těžký a plocha křídla se navíc (naštěstí) ukázala vzhledem k hmotnosti stroje a pilota jako zcela nedostatečná :) Poté, co jsem ve velkém větru provedl několik nezdařených pokusů o vzlet jsem pochopil, že tudy cesta nevede. Následně jsem se začal zabývat spíš jízdou na fechtlovi a jiných motorových samohybech, které se dostaly do popředí mého zájmu, protože jsem si uvědomil, že na létání v jakékoliv formě zatím nemám. To ale neznamená, že bych přestal shánět a kreslit plány na stavbu letadel různých typů.

Až teprve nedávno jsem zjistil, že rogalo a paraglidingový padák vlastně zase tolik nestojí a tak jsem začal vážně uvažovat o koupi paraglidingu. Vypadalo to, že má oproti rogalu samé výhody, hlavně je lehčí a skladnější - vejde se do ruksaku, zatímco některá rogala i ve složeném stavu mají třeba i 5 metrů délku. Bohužel padák je ale taky podstatně nebezpečnější - nemá pevnou kostru, v turbulenci se většinou složí jako kapesník a to potom jde do tuhého - viz. smrtelné havárie na www.skyfly.cz. Rogalo má pevnou kostru z duralových trubek a tudíž je k začátečníkům podstatně přívětivější. Taky ho nerozhodí hned tak nějaká turbulence a dovolí víc chyb při řízení.

Moje rogalo je tovární výroby - typ Atlas, jestli to někomu něco říká. Je to klasický jeden a půl potah. Jeho velkou výhodou je skladnost, lze ho totíž poskládat do balíku dlouhého jen asi 2 metry. Potom je trochu zdlouhavé ho znovu složit, ale zase ho můžu mít i v bytě. Není sice nejmodernější, takže klouzavost není nic moc, ale má až neuvěřitelně nízkou pádovou rychlost. Stačí udělat dva kroky a už jde do vzduchu (to je možná normální, nevím, s jiným křídlem jsem ještě neletěl). Při manévrech na hranici pádové rychlosti je však docela neovladatelné (to bude ale asi spíš mojí nízkou hmotností) a když se k tomu přidá boční vítr, je na tvrdé přistání zaděláno... Já jsem myslím ani jednou nepřistál "korektně". Je to ostuda, ale ono je opravdu dost fyzicky náročné vyvážit křídlo, když se do něj z boku opře vítr a nekompromisně ho na jedné straně zvedne. Potom následuje většinou tzv. "kružítko" (křídlo se otočí kolem strany, která se dotknula země) a po něm ještě většinou "klofanec" (po dobrždění se předek zapíchne do země). Při těchto krizových situacích to chce dávat bacha kam se pletou ruce a nohy a hlavně mít na hlavě helmu. Potom je naděje, že kosti zůstanou v celku :)

Jak je vidět na mém příkladu, létání na rogalu není vůbec složité. Odborníci tvrdí, že je dobré si udělat kurz pod vedením zkušeného instruktora. S tím samozřejmě souhlasím, ale myslím, že se dá naučit létat i jako samouk. Kurzy jsou navíc dost drahé a velmi daleko od Brna (Beskydy, západní čechy - Raná), takže asi bohužel na nějaký půjdu teprve až na to budu mít, jestli se do té doby nenaučím létat sám, resp. jestli se do té doby někde nezabiju, ale to doufám že snad ne :)

Tak, teď už jsem doufám všechny od létání odradil :) Kdo by chtěl přesto vidět jak vypadá moje rogalo a já v "plné polní" tak obrázky by měly být dole. Bohužel fotky za letu se nepovedly - startoval jsem přímo proti slunci.


Fotografie z prvního skládání. Zjistit kam co patří byl docela oříšek, který se nakonec podařilo rozlousknout :)


Soustředění před startem - čekání na vhodný vítr. Na fotce to není moc vidět, ale ten kopec je docela prudký a vyjet nahoru s autem s předním náhonem to chce cit.


A vynášení zpět na kopec - stinná stránka trénování bezmotorového létání. V době vzniku těchto fotek bylo asi 30 nad nulou, já v bundě a teplácích (to pro případ že bych nedobrzdil před stromy co rostly úplně dole), takže jsem už po druhém vynesení na kopec propotil i postroj a na brýlích mi zevnitř začala krystalizovat sůl :)
Ale fakt to lítání stojí za to, je to dost zvláštní pocit nemít pod nohama pevnou zem a letět jen tak v prostoru. Pro slabší povahy ale rogalo ani nic podobného nelze doporučit. Možná to není pravda, ale slyšel jsem i o lidech co se při prvním (a myslím i posledním:) letu krutě "znečistili" a popravdě ani já jsem k tomu neměl v jednom okamžiku daleko :)))

Poslední aktualizace 4.4.2003