Moje motoristické začátky
Na motorkách jsem začal jezdit hned jak to šlo. Asi od 12 let to šlo na jednosedadlovém pionýru. Moje motoristické začátky nebyly moc slavné, ze začátku jsem se jen tak tak dostal nohama na zem a cit hlavně v plynové rukojeti mi taky chyběl. Jezdil jsem hlavně u lesa poblíž chalupy po hřišti, přilehlém lese a polních cestách. Ze začátku hlavně po tom hřišti. Stály tam dvě dřevěné branky. Já jsem je různě projížděl a objížděl. Je jasné, že se mi některé manévry nepovedly tak jak bych chtěl, pionýr by mohl vykládat, kolikrát jsem se kolem které branky omotal nebo urazil některou nohu - naštěstí od branky ne svou... Když jsem se už docela dobře naučil fechtla ovládat, začal jsem jezdit po lese. Chtělo to dávat bacha, stromy byly dost u sebe a muselo se počítat se zvláštními jízdními vlastnostmi na vrstě jehličí. Je pravda, že jsem párkrát do nějakého stromu vrazil, ale nic vážného. Prostě pohoda. Potom jsem začal jezdit na dvousedadlovém pionýru, který mě a bráchovi koupil táta. Byl to nepochybně krok k lepšímu. I bez technické a prakticky i jakýchkoliv dokladů jsem začal podnikat delší cesty po silnici. Dlouho mi to procházelo, ale jednou, když jsme si jen tak ze srandy s kámošema vyjeli, naprosto nečekaně a na naprosto neuvěřitelném místě jsme byli odchyceni. Tou dobou pionýr nejel zrovna moc dobře, takže ve chvíli, kdy jsme se chtěli pokusit o rychlý ústup směrem do polí, kam by policejní favorit určitě nejel, motor zdechl a tím pádem byl útěk vyloučen. Musím ještě poznamenat, že nikdo z lidí účastnících se této akce neměl helmu ani brýle. To byl asi hlavní důvod proč si nás ty švestky všimly. Dopadlo to naštěstí dobře, tou dobou už jsem totiž čekal na řidičák. Policisté z Okříšek náš přestupek nerozmazávali, takže jsme odešli bez pokuty. Je ale taky pravda, že od této zkušenosti už zbytečně neprovokuju a jezdím kvůli větší nenápadnosti s helmou, hlavně když jedu na něčem, co není ani moc rychlé a ani moc v pořádku.
Poslední aktualizace 17.10.2001