Bushit and Iraq occupation

Prezident Bushit na obhlídce situace v Iráku. Tohle není fotomontáž.
Nula v Brně - poslední kapitola z dějin bývalé Moravské metropole.
Proti agresi do Iráku jsem byl od začátku. Bohužel USSA nutně potřebovaly ropu a Irák má obrovské zásoby, které stačilo jen obsadit.
To že jsou američtí vojáci ty nejhorší zrůdy a v očích muslimů ďáblové vím od shlédnutí dokumentu, kde účinkovali vojáci z války ve Vietnamu. Poté co se jeden z nich pochlubil vitrínou plnou vyznamenání a následně vysušeným lidským uchem, které uřízl Vietnamci, kterého předtím umlátil helmou, resp. ho mlátil do hlavy helmou dokud nebyl mrtvý, vím o spravedlivých demokratických Američanech svoje. A ty fotky mučených vězňů to taky není žádná novinka, američtí vojáci z Vietnamu mají celá alba fotek kde se zvěčňovali poblíž hromad postřílených vietnamců. Další voják se zase začal chlubit jak střílel z vrtulníku ty krysy když pracovaly na rýžových polích a další se přiznal že Vietnamce nepovažoval za lidi, ale za zvířata co lezou z děr v zemi. Údajně proto je mohl tak lehce zabíjet. Jestli takhle berou američtí vojáci i Iráčany tak už se nedivím že je mají přivázané za krk jako psy, drží je v celách nahé a mučí je tak že by se od nich mohl učit i Hitler.
A ještě jedna nesrovnalost : jak se lyší partyzán od teroristy? Pokud jsou Iráčané, kteří se snaží vyhnat ze své země americké okupanty teroristi, co potom byli Češi, kteří se za druhé světové války snažili vyhnat z Českoskoslovenska Němce ? Situace je to naprosto stejná. Takže partyzáni nebo teroristé ?

Zpráva Červeného kříže zaznamenává toto konkrétní týrání:

Ponižování - vězni byli nuceni stát dlouhé hodiny u zdi cely se zvednutýma rukama anebo s ženským spodním prádlem na hlavě, zatímco se jim posmívaly stráže, včetně ženských stráží. Někdy byli vězni v této pozici fotografováni.
Umisťování kápí na hlavu vězňů. Účelem je zabránit lidem, aby viděli, a dezorientovat, a také jim zabránit, aby se jim dalo volně dýchat. Jeden nebo dva pytle na hlavě často s elastickou páskou přes oči, která, pokud klesla dolů, zabraňovala lidem v dýchání.
Umisťování kápí na hlavy vězňů bylo někdy užíváno společně s bitím. Tím se zvyšovala úzkost vězňů ohledně toho, kdy přijdou rány.
Praxe umisťování kápí na hlavu vězňů vyšetřovatelům také umožňovala zůstat v anonymitě, a tak mohli vůči vězňům jednat beztrestně. Umisťování kápí mohlo trvat nepřetržitě od několika hodin až po dobu dvou až čtyř dnů. V této době byla kápě odstraňována jen pro pití, jídlo a když šel vězeň na toaletu.

Zpráva Červeného kříže dodává, že "několik důstojníků vojenské rozvědky potvrdilo, že "zadržování nahých vězňů v úplně temné a prázdné cele" je "standardní operační procedurou", jejímž cílem je získávat informace.

Ve vězení Abu Ghraib v Bagdádě nepodnikli vojenští činitelé žádné kroky, dokud si dne 13. ledna 2004 nestěžoval jeden řadový americký vězeň na týrání zadržovaných osob. Bylo to více než čtvrt roku poté, co si Červený kříž stěžoval, že navštívil toto vězení v říjnu 2003 a viděl, že jsou vězni zadržovaní nazí v celách a jsou nuceni mít na sobě ženské spodní prádlo.

V jednom případě prohlédl lékař od Červeného kříže vězně na samotce ve vězení Abu Ghraib, který měl puls 120 tepů za minutu a "nereagoval na slovní ani bolestivé stimuly". Vězeň trpěl duševní chorobou, "která u něho zřejmě byla vyvolána týráním během výslechů".

Alespoň v jednom táboře (Camp Cropper) vzali velitelé vážně kritiku Červeného kříže a poslechli i žádost Červeného kříže, aby vězeňské stráže opustili zvyk střílet na neozbrojené vězně za účelem zastavení protestů.

V amerických vězeních v Iráku je bez soudu a bez přístupu k právníkovi zadržováno asi 8000 osob.

Salem svědčil, že byl ve vězení krátce před lednovou návštěvou od Mezinárodního červeného kříže. Do té doby byli všichni vězni v tomto vězeňském křídle permanentně nazí.

"Večer předtím, než měl přijít Červený kříž, jim američtí vojáci dali nové šaty. Řekli nám, že jestliže si budeme Červenému kříži stěžovat na zacházení, zůstaneme ve vězení navždycky. Řekl, že nás nikdy nepropustí."

Hiyam Abbasová potvrdila reportéru listu Guardian, že američtí vězeňští strážci týrali jejího 22 letého syna Hassana. V slzách uvedla, že ji američtí strážci odmítají vpustit do vězení. Od jeho zatčení v listopadu 2003 ho viděla jen jednou, před dvěma měsíci.

"Řekl mi: 'Maminko, oni nám berou šaty. My jsme tady pořád nazí. Používají psy, kteří nám čichají k zadku. Taky nás bijí kabely."

"Je to naprosto ponižující," řekla Abbasová. "Můj syn je nemocen, trpí vysokým tlakem. Během rozhovoru s ním stáli američtí vojáci těsně u nás. Můj syn plakal."

Syn Abbasová byl zatčen v Bagdádu poté, co jim do domu vtrhl gang. Podobně o poměrech ve vězení Abu Ghraib svědčili i další příbuzní iráckých vězňů. Jednačtyřicetiletý Abu Salem, který strávil v tomto vězení půl roku od srpna 2003 do února 2004, svědčil, že američtí strážci týrají vězně pořád. Uvedl také, že ví o tom, že se američtí vojáci nechávají s iráckými vězni fotografovat, už pět měsíců. Děje se to v celách, řekl.


Sbohem, vznešenosti.
Vždycky se nám říkalo, že Američané se hrozí mučení, odmítají ho svou morálkou i svými zákony. Vždycky se nám říkalo, že i obyčejní američtí vojáci mají být naprostým vzorem dokonalosti. Základní kapitál americké armády, její charakter, byl silně pošpiněn.

Důvěryhodnost Ameriky je v muslimském světě téměř úplně nulová a nynější fotografie jsou něčím daleko horším než rouháním. Rozhněvaly arabský svět přesně tak, jak byli před několika lety rozhněváni Američané, když viděli záběry amerického pilota, taženého ulicemi Mogadišu. Podle průzkumu veřejného mínění, jehož výsledky vysílala tento týden televize Al Jazeera, dvě třetiny lidí na Blízkém východě "podezřívá, že týrání iráckých vězňů je systematické".

Fotografie z vězení Abu Ghraib skutečně vyvolávají hněv. Skutečné odporní jsou ti lidé - Američani! - kteří se rozhodli umístit bezmocného vězně v kápi na krabici a připojit ho k elektrickým drátům, lidi, kteří se rozhodli donutit své vězně, aby se svlékli, a nahromadili je do orgiastické pyramidy, lidi, kteří se přitom usmívali na fotografa.

Už po dlouhé měsíce mnoho západních novinářů informuje o násilných raziích uprostřed noci, během nichž američtí vojáci pronikají do iráckých domovů a hrubě odvážejí údajné "podezřelé osoby", oslepené kápěmi a v poutech. Chodci jsou náhodně zatýkáni u vojenských kontrol na ulici. Ve vězeních a v ústředí armády hledají zoufalí příbuzní zmizelé osoby. Zdá se, že tisíce těchto zadržovaných je vězněno v gulagu věznic po celém Iráku a - jak se zdá - dokonce i v některých jiných zemích.

Tento vězeňský systém musí být okamžitě zrušen. Není možno vytvářet demokracii mučením.


Skvělej vtip (ale asi na něm něco bude) :
Při propagačním turné po USA navštíví prezident George W. Bush jistou školu a vysvětluje žákům jeho vládní politiku. Po skončení vyzve žáky aby mu položili otázky, pokud jim není něco jasné. Slova se ujme malý Bob :
Pane prezidente, mám 3 otázky:
1. Jak se Vám podařilo vyhrát volby, i přesto, že při sečítání hlasů jste prohrál ?
2. Proč jste napadl bezdůvodně Irák ?
3. Nemyslíte si, že zhození atomové bomby na Hiroshimu byl největší teroristický útok v dějinách lidstva ?
V tom zazvoní na přestávku a žáci se rozběhnou ze třídy ven. Po skončení přestávky prezident Bush opětovně vyzve žáky aby položili svoje otázky. Tentokrát sa přihlásí malý Joey:
Pane prezidente, mám 5 otázek:
1. Jak se Vám podařilo vyhrát volby, i přesto, že při sečítání hlasů jste prohrál ?
2. Proč jste napadl bezdůvodně Irák ?
3. Nemyslíte si, že zhození atomové bomby na Hiroshimu byl největší teroristický útok v dějinách lidstva ?
4. Proč dnes zvonilo na přestávku o 20 minut dřív ?
5. Kde je Bob ???



Poslední aktualizace 5.5.2004